Toto jistě zaregistroval každý ateista. Hrozby "milujících" křesťanů, že se za to či ono bude věčně smažit v pekle. Tento již tradiční omyl vychází z konstruktu duchovni smrti. Prostě mzdou hříchu je smrt, smrt duchovní, která se projeví věčným utrpením bez Boha. Jenomže zde máme problém: Kristus věčně v pekle nebyl. Tudíž tento trest za nás nepřevzal a nevykoupil. Ježíš na kříži zemřel fyzicky a taktéž fyzicky vstal z mrtvých. Kdyby zde šlo o duchovní smrt a duchovní vzkříšení, byla by fyzická smrt jen divadlo. A hádky o Kristovo tělo naprostá komedie bez důvodu - k duchovnímu vzkříšení není třeba ani prázdný hrob, ani zmizelé tělo. 

Ježíš věčně v pekle nebyl. Přesto však vzal za nás náš hřích a zaplatil za něj. Smrt, která je mzdou hříchu, tedy není smrt duchovní - věčného utrpení v pekle. Ne, jak jsme si ukázali v minulém článku, jedná se o smrt fyzickou. 

Bible nezná duchovní smrt. Zná první a druhou smrt. První smrt se váže s Adamovým pádem a jedná se o prokletí lidtsva jako celku. Druhá smrt se váže k příchodu Zákona. Kde není Zákon, není ani provinění ze Zákona, není osobní zodpovědnost. Proto jsou děti (nebo také "chudí duchem")  svaté - neboť nepodléhají Zákonu. při příchodu dospělosti přijde do jejich života Zákon a se Zákonem i Druhá smrt podle Zákona. Ano, druhá smrt je charakterizována jako ohnivé jezero - ale ne věčné. Kristus říká: Odtamtuď nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře. Z toho plyne: Když je zaplaceno, cesta ven je volná. Na rozdíl od katolického pojetí očistce se nejedná o východ do ráje, ale do fyzické smrti Prach jsi a v prach se obrátíš. 

Ano, je zde jedna vyjímka: Rouhání proti Božímu Duchu. Podle formulaci Krista se však nejedná o běžný hřích. Ale o hřích zcela vyjímečný. Hřích, který má věčné následky, věčné konotace. Podle mého názoru se jedná o aktivní vedení boje proti Božímu lidu, proti církvi. Slovo proti Duchu Svatému je vydání rozkazu k pronásledování církve a jeho aktivní účast. 

Ale taktéž si myslím je to zavádění falešného učení pod autoritou Ducha Svatého mající za cíl zotročit věřící, kdy se vlastní mocichtivost a ctižádost, vlastní chuť ovládat lid skryje pod pláštíkem Ducha Svatého - samotného Svatého Charakteru Boží Trojice. V moderní době to vidíme kupříkladu v Rusku na spojení Putinismu a jeho války pod pláštěm pravoslavné církve a jejího požehnání. Jedná se o akt toho, kdo "ví, co činí" - viz kupříkladu modlitbu Krista na kříži. 

Na osudu apoštola Pavla však jde vidět, že i tomuto hříchu lze "uprchnout," se lze vyvázat. Křtem totiž člověk získává novou identitu, co se zrodilo z Ducha, je Duch, Nový člověk, nové zrození. Podrobněji v sekci o posvěcení. 

O co tedy v pekle jde. Nejde o mzdu hříchu, nejde o trestání člověka. Jde o Zjevení Boží Spravedlnosti. Boží Svatosti. Kdy následky hříchu, veškerá bolest a utrpení, vše, co zažívají tak či onak trpící či ublížení, se "hodí" na hlavu toho, kdo za toto utrpení nese zodpovědnost. Peklo je místo, kde každý člověk nese plnou zodpovědnost za své činy a jejich důsledky. Cílem je, aby si každý uvědomil svůj hřích, aby si jej každý prožil, tj “poznal”, na vlastní kůži. Uznal svou vinu a Boží Svatost a Spravedlnost.  Zažíl bolest člověka či tvora, kterému jsme ublížili, a tím pádem bolesti samotného Boha. Protože Bůh je Bohem, který cítí bolesti ubližovaných. 

Proto je důležité pokání za našeho života. Kdo si toto vše uvědomuje již za svého života, není důvod, aby to zažíval posmrtně. Proto je pokání akt, kterým se naše hříchy svěřují Kristovi na kříž. Kterým se přijíma Boží Milost nesouzení v Kristu Ježíši.